Sousedský jarmark
Už potřetí se konala akce nazvaná „Krompach umí“, jejímž cílem je předvést návštěvníkům i sousedům vše, co obyvatelé této malebné a v lužickém horském údolí schované obce umí, dokážou, co vyrobí, zvládnou a nabídnou. A nejen to: jde také o setkání co možná největšího počtu místních, ať už těch s trvalým pobytem nebo rekreantů, kteří zde mají chalupy.
Letošní „Krompach umí“ se konal stejně jako předchozí dva ročníky opět v červnu, v sobotu osmnáctého. Dějištěm bylo centrum obce poblíž kostela, přesněji travnaté parkoviště s historickými podstávkovými domy v okolí. Právě tady rozbalili své stany ti, kteří předváděli umění kamenické práce, vaření, pečení dortů, ale také četné formy sběratelství – třeba známek nebo pohlednic s motivy Lužických hor. Představili se i ti, kteří se zajímají o leteckou historii nebo fotografování. Pozvání přijali členové Policie České republiky z Jablonného v Podještědí, kteří nabídli ukázky výzbroje a výstroje používané policisty při každodenní práci, ale i ve speciálních jednotkách. Letos poprvé se zapojili sousedé i mimo Krompach, ať už z vedlejší obce Mařenice nebo z Hrádku nad Nisou a samozřejmě i Německa.
Celkem se tu představily více než dvě desítky koníčků a činností v několika stanech a stáncích, další ukázky pak následovaly na pódiu. Tady také zpívala skupina Oldies z Mařenic. Odtud pozdravili celou akci a její účastníky i starostové celkem pěti obcí: za Krompach František Audes, za Mařenice Dagmar Novotná, za německý Oybin (ležící „za kopcem“) Hans-Jürgen Goth a za rovněž německý Jonsdorf Christoph Kunze. Město Žitava, pod které Oybin a Jonsdorf patří, zastupoval hlavní starosta Thomas Zenker. Setkání také navštívil Jiří Vosecký, současný senátor pro Českolipsko. Starosta Žitavy nejen poděkoval za pozvání, ale omluvil se za vandaly, kteří v Krompachu před měsícem v opilosti vylomili strom u laviček. Přinesl a zasadil strom nový. Průvodkyní a organizátorkou akce byla Blanka Horáčková, která také dění o sobotním odpoledni moderovala, letos poprvé s překladem do němčiny, který měla na starosti Renata Kopecká. Hovořilo se i o probíhající rekonstrukci hospody U Zámku na návsi. Vrcholem odpoledne bylo skupinové focení všech místních Krompašáků. To první proběhlo za menšího deštíku, který se posléze proměnil v pořádný lijavec, to druhé už osvítilo ostré červnové slunce, které zmoklou scénu vysušilo a prohřálo.
O zahřátí žaludků se postarala nabídka klobás, masa, polévky a jiných dobrot, vše korunoval dort, a to vskutku originální: zmenšená kopie místního kostela s marcipánovou střechou a čokoládovým vnitřkem. Dort upekla krompašačka Pavla Serinová a byl to pašácký výrobek. Sladký a hlavně velký, každý si mohl brát zdarma a na každého vybylo.
Večerní divadelní představení
Součástí krompašských oslav bylo i večerní divadelní představení místního souboru ĎAS, které neslo název Návštěva a konalo se v hospodě Na Hřebenovce. Autorkou této více než hodinové hry je Eva Suková z Juliovky, která do textu vnesla hned několik aspektů. Jednak šlo o nenásilného průvodce po historii Krompachu od středověkých dob až po dnešek, za druhé se tu diváci mohli seznámit s různými krompašskými zajímavostmi, kuriozitami i místními figurkami a za třetí: byl to bezesporu vtipný divadelní kus.
Dějově se vše točilo okolo chystané návštěvy Krompachu vzácným členem anglické královské rodiny, princem z Walesu, který během své oficiální návštěvy Česka chce poznat nějakou „zgruntu“ českou, prostou vesnici. V prezidentské kanceláři na Pražském hradě proto vytipovali několik obcí včetně Krompachu. Krompašští „důležití“ – starosta, šéf hasičů, pokrývač, farmář, tajemnice, ředitelka školy, poštmistrová atd. – se tedy sejdou, aby projednali okolnosti návštěvy. Dohodnou se, že by mohli princi sehrát divadelní kus o tom, jak císař pán Josef II. projížděl kdysi inkognito Krompachem.
Zatímco první polovina představení líčila sousedské jednání a hádání o způsobu, jakým prince přivítat, druhá půlka již bylo samotná hra, tedy Josefova cesta kočárem přes Krompach. Zatímco první část se odehrávala v hospodě, druhá byla dějově zasazena hlubokého lesa u Krompachu. V něm Josef – cestující z německého Oybinu do Jablonného v Podještědí – potkává loupežníka či víly, aby nakonec spočinul v krompašském hostinci. Zde je sice pohoštěn jídlem lahodným, leč také pěkně mastným. Tedy drahým. Rovných pět zlatých. I takoví pašáci jsou Krompašáci.
Herci souboru, krompašští občané, se do ztvárnění hry pustili s ochotnickou vervou sobě vlastní. Josef Eghert coby starosta/Josef II. byl vskutku impozantním představitelem politické moci tehdejší i dnešní. V obou částech exceloval Karel spal coby hostinský/císařův kočí a jeho naturální, živelné herectví bylo odměňováno během hry častým potleskem. Stejně tak úsporně pojatá role hasiče Honzy, který se v druhé půlce přetransformuje v hlavní vílu. Jan Horáček zvládl proměnu jadrného mužství za lascivně křehké ženství brilantně: i přes téměř metrák živé váhy se jeho víla úplně vznášela. Takto bychom ale mohli jmenovat prakticky všechny herce, kteří s postupujícím dějem získávali na stále větší jistotě v hereckém projevu, aby na konci hry dokázali využívat všech možností, které jim vtipný a zároveň přirozeně edukativní (hlavně v první půlce) text umožňoval. Režie Stanislavy Jachnické našla své uplatnění hlavně v dynamické druhé části, kterou ozdobily také půvabně naivistické kulisy a hýřivé kostýmy oscilující kdesi mezi vznešeným klasicismem a ladovskými Hrátky s čertem.
Jako bonus i překvapení ve hře vystoupil i profesionální herec Miroslav Hanuš z pražského Divadla v Dlouhé (známý např. z TV seriálu Případy 1. oddělení), který sedě v první řadě publika ztvárnil roli emisara Pražského hradu, jakéhosi pana Čtveráčka (podobnost s mluvčím Ovčáčkem jistě čistě náhodná). Jeho konečný verdikt nad tím, zda se do Krompachu princ z Walesu podívá, zní jaksi nejednoznačně a zmateně. Zda tedy princ do Krompachu dorazil, nevíme. Zato víme, že hra Návštěva se povedla. A publikum se výtečně bavilo.
Andrej Halada, žurnalista